Láska Vole křtí nové CD!

Tato událost mě přijde o to více vypečená, že (velice emocionálně a procítěně nejen zpívajícím, ale i vystupujícím) frontmanem Lásky Vole je Marek Jehlička, kterého si pamětníci možná pamatují jakožto "konopného ombudsmana" z bouřlivě optimistického období na přelomu tisíciletí - ale více čtenářů (pokud sledují aktuální politické dění) si ho dnes spojí spíše s hnutím Změň Politiku ! (pozor - nezaměňovat s internetově viditelnějším Vyměňte politiky). V žebříčku politiků [www.zmenpolitiku.cz], které provozuje hnutí Změň Politiku ! si ani s odstupem času nevedu já (ani ostatní politici České Pirátské Strany) zrovna špatně - ovšem otázka je, zda Marek zrovna z tohoto má velkou radost, protože popravdě: nezařaditelná a neovladatelná Pirátská strana tak docela nezapadá do žádné z předem připravených škatulek a představuje jistě zapeklitý oříšek pro nejednoho pí-ár profesionála (jak vlastně spolupracovat se stranou, která svými požadavky už předem svými ohrožuje výsadní roli velkých médií ve společnosti a politice ?) či politologa (zoufalé pokusy škatulkovat Piráty jako "neomarxistickou stranu s pravičáckou rétorikou" jsou toho důkazem - přitom být ve 21. století marxista je zhruba stejně neaktuální, jako zapáleně pokračovat ve starověkých filosofických či středověkých teologických sporech - ovšem pochopitelně nemůžeme vyloučit, že kdyby dnes žil Karel Marx, tak by se jednoduše hlásil k Pirátům - stejně jako mladý (předválečný) T.G.Masaryk, H.D.Thoreau, sir Karel Popper a stejně jako spousta jiných významných myslitelů posledních dvou set let - být internetovým Pirátem znamená prostě být svobodně, racionálně a humanisticky smyšlejícím světoobčanem... to je celé...)

Každopádně zpět k Marku Jehličkovi a Láska Vole: je třeba říci, že dívčí rytmická sekce kapely Láska Vole zpívá výrazně lépe, než Marek - ale tato kapela nerada naslouchá různým klišé "jak to má bejt" - jako třeba že ženský mají mít velký kozy (a zpívat v kapele vokály) a mužský mají mít velký vozy (a vozit si v nich na koncerty bubny). Láska Vole má určitý potenciál zaplácnout prostor, který na britské scéně zabírá pop-anarchistická Chumbawamba - jenže, jsou tu dva základní rozdíly: Láska vole přeci jen nejsou vypjatí levicově anarchističtí bojovníci proti sexismu - ale spíš zábavní představitelé "nového středního proudu", kteří parodují punkové stereotypy a současně útočí na české křupanství, buranství a vidláctví - a dělají to tedy takovým tím způsobem, že daleko spíše spíš, než abyste se po jejich koncertě šli porvat s policejním kordónem těžkooděnců, tak raději vyrazíte na bar pokecat s jízdní policistkou v sexy jezdeckých botách na téma, zda je pravda, že při jízdě na koni může přijít k úhoně panenská blána :-) Dalším rozdílem proti Chumbawambě je pak pochopitelně zcela nezaměnitelná rozvrzanost, rozladěnost, rozskřípanost a arytmičnost, která jasně naznačuje, kam se bude v tomto století ubírat živě hraná hudba - ano, bude to do končin, kam jí žádný syntezátor ani sekvencer opravdu NIKDY nebude schopen následovat. I když se budete sebevíce snažit zamaskovat svoje rozjitřené emoce tancem - tak věřte tomu, že na koncertě Láska Vole se vám to prostě nepodaří. A tak to má bejt ! :-)

Marek Jehlička se snaží o spoustu věcí, o které jsem se v posledních desetiletích pokusil i já (např. alternativní politika, kapela se smíšeným složením, surfování na Srí Lance, apod.) - ale na rozdíl ode mě je dělá tak nějak lépe a dává do toho celkem uvěřitelně celé (nejen své) srdce (zatímco já jsem se snažil prorážet The Wall spíše tak nějak hlavou...). Proto vřele doporučuji v neděli 12. prosince na ten Slamník skutečně zajít, na pivo a na kus řeči, nejen se mnou a nejen o Wikileaks. Zcela apoliticky laděné - a přesto svým zvláštním způsobem "angažované" - songy Láska Vole navazují možná i na tradici rané Hudby Praha (a možná taky nenavazují vůbec na nic a jsou zcela samorostlé): každopádně jsem přesvědčený, že to bude minimálně stejně silný zážitek, jako byl křest nového alba Načevy: jsem přesvědčený, že nejen v prostěradle s vystřiženým otvorem pro hlavu lze dělat vysoké umění a že alternativní scéna má skutečně dostatek osobností, které jsou zábavnější, než zábavní průmysl.

Vrátil jsem tenhle víkend z výpravy do Berlína povzbuzen jak nápisem "Tourists piss off" na jednom z bezpočtu berlínských squatů (pochopitelně jsem ho respektoval, jsem přece turista), tak i policejní kontrolou občanek v autobuse Eurolines na dálnici kousek za Drážďanama ve směru ven z Německa pár minut poté, co jsem se přes free Wi-Fi v autobuse na Twitteru veřejně přihlásil k tagu #iamwikileaks - život je zkrátka úžasné místo plný neuvěřitelných náhod, to že jste paranoidní neznamená, že po vás nejdou a několikakilometrová procházka přes celý zasněžený Teargarden od Bundestagu (nová legendární eko-kopule, která mi tam přivedla, byla bohužel pro turisty zavřená - Berlín oficiálně žije ve strachu z teroristického útoku) až na stanici Zoo (kde jsem přestoupil na linku U2, pochopitelně) mi poskytla spoustu času k přemýšlení o utopické Zoo-ropě, kterou ještě pořád můžeme realizovat, pokud i Bono Vox pochopí, že kopírování není krádež. Ostatně.... i linka U2 ve sjednoceném Berlíně a sjednocené Evropě jezdí mezi "punkovem" ("Pankow") a olympijským stadionem :-) A cesta k rozmontování (zdaleka ne jenom iránské) atomové bomby možná vyžaduje vrátit se z olympijských stadionů zase po čase k punkovým postupům - tedy ke sdílení ve všech možných i nemožných podobách - od squatů po dnešní obdobu audiokazet (bez kterých by alternativní kapely punkové éry - a po nich stovky tisíc dalších muzikantů a DJů - asi nikdy nezbořili The Wall, kterou se tehdy ve spolupráci s nahrávacími společnostmi obehnali zbohatlí ex-hippies...). Dnešní informační revoluce je zkrátka přímým pokračováním kopírovací kulturní revoluce, kterou před cca třiceti lety nastartovala šumící pirátsky okopírované audiokazety...

No... už pomalu ukončím svojí krátkou volně-asociativní lyrickou úvahu o minulosti, přítomnosti i budoucnosti sjednocené evropské popmusic i politiky, u které nepochybuji, že vyvolá v debatě pod článkem další vlnu zžíravé kritiky od zdejších poučených komentátorů, kteří mě jistě opět nebudou váhat poučit, co že to je a co není popmusic :-) Věřím, že na blížícím se večírku Láska Vole zazní nejeden mocný hymen - a že se tam sejdou lidi, kteří dokáží opravdový talent rozpoznat i bez přispění bohatých sponzorů :-) A věřte tomu, že tenhle propagační článek píšu i proto, abych Markovi předvedl, že více lidí se o jejich koncertě dozví i jinými kanály, než přes narcistně-despotický Facebook ... ale nechme už té propagandy... prostě doražte na předvánoční setkání setkání žen, co mají krásnou duši, a mužů, co mají velký uši.

Kdo ví, z koho se stane příští hvězda, která bude volně mísit kreativitu a popularitu s politikou a aktivismem ? :-)