Steve Jobs? Denis Ritchie, John McCarthy, Jack Tramiel

Dne 8.dubna 2012 zemřel na selhání srdce ve věku 83 let Jack Tramiel [en.wikipedia.org] - obchodník v oblasti osobních informačních technologií, jehož osobní osud (dětství v koncentračním táboře) byl zaručeně nejpohnutější ze všech zakladatelů našeho oboru (a ne náhodou k jeho postavě odkazují ve svých dílech také někteří z cyberpunkových klasiků). Propojení jeho osoby s 2.světovou válkou a érou nacismu je tedy srovnatelné s osobou Alana Turinga: ten významně přispěl k vítězství Spojenců, díku čemuž Jack Tramiel přežil a o zhruba tři až čtyři desetiletí později pomohl rozpoutat počítačovou revoluci.

Je příliš jednoduché označit ho jako toho, kdo z éry rozmachu malých osobních počítačů v 80.letech 20.století vyšel jako poražený: jako podnikatel ekonomicky neúspěšný rozhodně nebyl - pouze se na rozdíl od řady jiných stáhl z trhu ve chvíli, kdy už bylo jasné, že se na něm nedokáže udržet. Jeho zásluhy jsou naprosto srovnatelné se zásluhami jiných průkopníků této éry: počítač Commodore 64 byl jedním z několika typů "domácích mikropočítačů na hraní", které sehrály klíčovou roli v revoluci osobních počítačů v 80. letch 20. století. A typ Atari ST zase sehrál zásadní roli v historii elektronické hudby a patřil spolu s Apple Macintosh a Commodore Amiga a mezi tři nejrozšířenější mikropočítače, které měly v 80. letech v řadě ohledů navrch nad počítači kompatibilními s IBM PC, které nakonec trh desktopových počítačů ovládly na dalších 20 let.

• Jack Tramiel obituary [www.guardian.co.uk] The father of the bestselling Commodore 64 personal computer

Zajímavý je způsob, jakým je jeho osoba spojena s hned dvěma klíčovými značkami této éry - Commodore a Atari - ale o tom si můžete přečíst na Wikipedii i jinde. Jestli korporace Apple v posledních letech symbolizovala ničím neomezenou sílu neosobního nadnárodního kapitálu, tak podnikání Jacka Tramiela bylo pravým opakem: byl to podnikatel-individualista a stejně jako firma Clive Sinclaira prorazil coby společnost s ručením omezením (Ltd.). Tyto jemné nuance klasického kapitalismu dnes stěží někdo ocení: polovinu uživatelů Internetu tvoří zarytí "antikapitalisté", zatímco druhou polovinu ti, kdo si myslí, že jediným smyslem existence firmy je IPO (pro antikapitalisty: vstup na burzu). (Třetí, největší polovinu pak tvoří ti, kdo neumí počítat ani do dvou). Vlastně se dá říct, že revoluce osobních počítačů smetla nejen gulášový socialismus východního bloku, ale i zbytky starosvětského středostavovského individuálního podnikání: od 90tých let ekonomiku ovládají v podstatě jen megakorporace (a ano - pořád existují vyjímky a já o nich mám rozepsaných několik článků).

Zbytek tohoto článku přináším tak trochu "s křížkem po funuse" - protože nashromážděné odkazy jsem nestihl zveřejnit v době, kdy byly stále ještě aktuální. Ale moje úvahy jsou doufám nadčasové a Jack Tramiel si určitě zaslouží být řazen do stejné ligy.

Když zemřel Dennis Ritchie, tvůrce jazyka C a Unixu [www.root.cz] tak jsem se o jeho smrti dozvěděl nejdříve z alternativních médií, protože se nikde neobjevila oficiální oznámení rodiny a běžná média Ritchieho neznají. Zprávu o jeho smrti na v eřejnost jako první přinesl BoingBoing: Dennis Ritchie, 1941-2011: Computer scientist, Unix co-creator, C programming language designer [boingboing.net]. Zpráva nějaký čas chyběla dokonce ani na Slashdotu, který jinak sleduje vše geekovské (tedy i "céčkové", "unixové" a "linuxové").

Druhý z autorů Unixu a C, Ken Thompson, nyní pracuje jako distinguished engineer v Googlu. Oba společně v lednu 2011 obdrželi tzv. Japan prize [tech.slashdot.org]

• Dennis Ritchie, Father of C and Co-Developer of Unix, Dies [www.wired.com]
• Technology Obituaries Dennis Ritchie [www.telegraph.co.uk]
• Dennis Ritchie, Creator of C Programming Language, Passed Away [tech.slashdot.org]
• Dennis Ritchie Day - O'Reilly Radar [radar.oreilly.com]

Rozhodně stojí za zmínku, že Richard Stallman (pro změnu zakladatel GNU hnutí a autor asi nejvlivnějšího překladače jazyka C - pokud vlivem rozumíme i jiný vliv, než vliv čistě technologický) neviděl v Jobsovi zrovna hrdinu:

• Richard Stallman's Dissenting View of Steve Jobs [tech.slashdot.org]
• Richard Stallman's dissenting view on Steve Jobs [latimesblogs.latimes.com]

Zemřít v 56 letech je určitě předčasné a smutné... ale faktem je, že po průkopnických začátcích na přelomu 70. a 80. let se firma Apple zaměřovala vlastně už hlavně na omezování svobody uživatelů svých produktů, nikoliv na její rozšiřování. Zprvu pod záminkou, že to či ono vlastně koncoví uživatelé vůbec nepotřebují vědět či nastavovat, později pod záminkou, že firma Apple sama nejlépe ví, co je ergonomické a čím by se uživatelé měli zabývat - a v posledních letech pak už šlo i o omezování faktické (např. cenzura toho, které aplikace jsou povolené a které ne). V tomto měl Stallman bohužel pravdu. Pokud by se byla v posledních letech, ještě za jeho života, bývala nezvedla ta vlna nekritického vyzdvihování "zásluh" Steva Jobse o vše možné, tak asi nebyla potřeba ani tato nepříjemná kritika ... firma Apple samozřejmě nebyla v průměru horší, než celá naše civilizace - ale nebyla ani lepší. Velké firmy jsou převážně velké hromady peněz. A naopak: ne každému dobrému nápadu se podaří sehnat dost peněz na svojí realizaci.

Steve Jobs [en.wikipedia.org] zemřel 5. října 2011 - pouze 3-4 dny před dmr [en.wikipedia.org], který zemřel v osamělosti 8 nebo 9 října 2011.

Spolu s třemi klasiky počítačové revoluce zemřel ve stejném období ještě čtvrtý, o kterém příznačně neví už vůbec nikdo: byl to vynálezce jazyka LISP John McCarthy [en.wikipedia.org] - kognitivní vědec s velkým vlivem na výzkum umělé inteligence. Jazyk LISP představuje (dodnes pro většinu programátorů v podstatě neuchopitelnou a nepochopitelnou) akademickou alternativu k tomu, jakým způsobem jsou dnes počítače převážně programovány a používány. Jazyk LISP byl dlouho pokládán za klíčový z hlediska rozvoje umělé inteligence - místo toho svět ovládly v podstatě primitivní, jednoúčelově procedurálně naprogramované plastové desktopové hračky bez vlastní inteligence.

Jako praktikující programátor mám pochopitelně asi nejblíže k osobě Dennise Ritchieho. Je neuvěřitelně symbolické, že člověk, jehož technologie je dodnes masově využívána a stojí na ní naprostá většina dnešní internetové technologie, zemřel tak zásadně opomenut hlavním proudem médií. Jeho technologie nedosahovala závratných výšin akademické abstrakce - programovací jazyk C byla ale nadčasový a praktický - a jeho roli v oblasti IT by šlo v klasickém průmyslu přirovnat k vynálezům Parsonovy parní turbíny, Teslova asynchronního elektromotoru či Dieselova vznětového motoru: to vše byly vynálezy, na kterých pak dalších sto let stála velká část světové ekonomiky. Sám v potenciál jazyka C věřím, a počítám s ním pro některé svoje rozpracované projekty (např. projekt decentralizované sociální sítě MemoryLeaks, na který v budoucnu přejde i tento e-zine).

Média vzhlíží samozřejmě hlavně ke komerčnímu úspěchu - a to navíc nejraději k takovému, který tragicky končí na samém vrcholu. Nikoliv k takovému úspěchu, po kterém přirozeně následuje ústup z výslunní, odchod do důchodu a poklidné stáří. Ale informatika je obor, který vládne světu z prostoru mezi klávesnicí a židlí, který patří mezi nejbezpečnější na světě. Hrdinové počítačové revoluce se v průměru dožili daleko vyššího věku, než například průkopníci letectví či slavní mořeplavci. To, co bylo na jejich životních osudech epické a zapíše se do historie, bude nutné hledat někde jinde.