Na co armádu?

Tento týden jsem, bohužel, nedalo se nic dělat, byl u odvodu. První dopis, co mi od nich nepřišel počátkem roku, jsem neroztrhal a nevyhodil (neodmýšlejte si od toho to ne, aby to nebylo jako přiznání), další už bohužel přišel do vlastních rukou. Celý proces byl nesmyslně formální, například po vydání rozhodnutí o odvodu (mám prakticky neexsitující zdravotní omezení, které není uvdedno v rozhodnutí o odvedení a projevilo by se až kdybych nastoupil na vojnu, což neudělám) se muselo ještě určitou dobu čekat na slavnostní předání tohoto rozhodnutí za přítomnosti zdravotní komise.

Příslušné osobě v uniformě jsem popravdě sdělil, že mám v úmyslu studiem na vysoké oddálit nástup k výkonu vojenské služby tak, že se povinnost této služby dřív zruší. Napadlo mě, jestli je neslušné jim to takto říct, budu se vám vyhýbat dokud budu muset, dokud nezruší vaše zaměstnání a nevyhodí vás. Jistě je ale méně slušné pracovat pro armádu v odvodní komisi, je nemorální být součástí instituce, která svou poptávkou podporuje výrobu zbraní firmami, dodávajícími zbraně oběma stranám válečného konfliktu, a podpoporujícími tak války.

Jako protiargument - tentokrát už ne z mé hlavy, ale z úst člověka, se kterým jsem o tom diskutoval - zaznělo, jestli je taky nemorální, jak armáda zasahovala při letošních povodních. Podle mě je to posouvání problému jinam. Kdyby nebyly odvody, armáda by mohla ušetřené peníze použít právě na zefektivnění záchranných prací. A to je jen jedna rovina problému. Kdyby nebyla armáda taková jaká je teď, peníze utrácené za formality by se mohly použít na vytvoření jednotek civilní obrany, kde by lidé jednak byli dobrovolně, což by samo o sobě produktivitu jejich činnosti enormně zvyšovalo, navíc by byli profesionálové, byli by na tu činnost školení, počínali by si jistěji, věděli by co dělat.

Četl jsem si na Vojna.cz jak během povodní byli do Prahy nějací vojáci přesunuti, aby tam pak několik dní pasivně čekali na rozkazy. Když je někdo nucen zesměšňovat se v zeleném oblečku v blátě kvůli něčímu léčéní si komplexů, těžko pak bude profesionálně postupovat při odstraňování následků povodní. Armáda se k tomuto účelu nehodí, už proto, za jakým účelem vznikla. Armády měly vést války. Jestliže dnes se všechny státy shodnou na tom, že války jsou zlo, proč zkostnatělá organizace armády přetrvává? Jestliže by měla být při povodních efektivní a jestliže by měla vůbec vzbuzovat důvěru, pocit že je na takové situace připravena, měla by především změnit název, předpisy ohledně nošení uniforem, hierarchické zřízení, v němž každý je ke každému jednoznačně v nadřazené, podřazené nebo matematicky rovné pozici, omezit jen na stav krize a v takovém by rozhodovali odborníci na povahu dané krize, ne konvenční velitelé. Chceme-li aby budoucnost byla lepší, ne horší než minulost, bylo by vhodné neudržovat si v současné společnosti chatakteristické prvky krvavé, bezcitné první poloviny minulého století. Je třeba na ně víc vzpomínat, než se to dnes dělá, a především na ně víc vzpomínat v souvislostech se současností, ne ale (v případě armád) předstírat, jako by tehdejší řešení tehdejších problémů měly být v dnešní odlišné situaci stejně efektivní.