Jak na rekuperační větrání v bytě

Jednou z poměrně perspektivních technologií spořících energii je rekuperační větrání domů a bytů. Samotné zateplení domu totiž sice minimalizuje ztráty tepla při zavřených oknech - ale jakmile třeba v desetistupňových mrazech otevřete okna a vyvětráte, tak je teplo stejně pryč. Když se před cca dvěma lety naskytla příležitost nastěhovat se do nově rekonstruovaného bytu, tak jsem zvažoval, pro jakou zelenou technologii se rozhodnout - abych pořád jen nežvanil a jednou taky předvedl, že jsem něco schopen skutečně realizovat. Vzhledem k tomu, že primárním zdrojem tepla v objektu není levný plyn, ale elektřina, se instalace rekuperačního větrání ukázala jako ideální kompromis mezi ekologickým dopadem, ekonomickou návratností a snahou o DIY realizaci.

Nejde samozřejmě o nic nového pod sluncem: výměníky tepla byly běžnou součástí vzduchotechniky v různých průmyslových a kancelářských prostorách celá desetiletí. Rekuperační větrání je vlastně miniaturní verze vzduchotechniky, vhodná pro použití v domácnostech a rodinných domech. Základní myšlenka je jednoduchá: násilím donutit vydýchaný a vlhký vzduch, aby předal svoje teplo svěžímu a suchému vzduchu, nasávanému zvenčí. V klasickém pojetí toto zajišťovaly poměrně objemné masivní výměníky tepla, v podání jednotky HR-100 je odchozí i příchozí vzduch proháněn oddělenými kanály společného měděného chladiče - trochu jako je tomu u CPU počítače (ironie osudu: právě ve chvíli, kdy většina větráků na většině počítačů u mě doma už byla naprosto tichá, jsem si domu instaloval nový obří hlučný větrák :-)

Možná, že předtím, než jsem se při generální rekonstrukci bytu před dvěma lety rozhodl investovat cca 20000 Kč, jsem četl něco v duchu tohoto článku: 15 věcí, které musíte vědět o rekuperaci [www.nazeleno.cz] - ale fakticky jsem se řídil spíš intuicí. Vytápění je v mírném klimatickém pásmu bezkonkurenčně největší žrout energie: můžete sebevíc investovat do úsporných domácích spotřebičů (od svítidel po ledničku) - ale topení bude stále představovat ve vaší energetické bilanci největší položku. A rekuperace tepla je mojí odpovědí na ohavné přísloví "smrádek, ale teploučko" - cílem je pochopitelně teploučko i bez smrádku. Ale možná, že ekologické cítění nebylo jediným motivem mého šíleného počínání - možná šlo tak trochu i o klukovskou touhu proměnit svůj obytný prostor v soběstačnou kosmickou loď či základnu na cizí planetě? Nebo jsem chtěl sám sobě dokázat, že dokážu nejen psát na klávesnici počítače, ale i něco zhmotnit?

Byt je sice napojený na komín, takže existuje možnost přitápění v krbu nebo kamnech - ale moje představa dobrých sousedských vztahů (byť ve velkém městě) rozhodně nezahrnuje výrobu většího množství kouře z komínů mimo vrchol topné sezóny (tedy v období, kdy teploty ani přes den nevystoupí nad nulu, což konkrétně v Praze obvykle netrvá déle, než cca 4 týdny do roka). Uhlí jsem vyloučil okamžitě (v krbových kamnech ho ani není možné použít - a celkově jde do budoucna o slepou uličku v podstatě ve všech představitelných směrech) - ale ani nosit bedny s dřívím do schodů a neustále znovu zatápět v krbu (který prostě do rána vždy nevyhnutelně dohoří a vyhasne) by mě víc jak 4 týdny do roka nebavilo. Zbývá tedy elektřina - a teplo získané třeba i pomocí toho nejsofistikovanějšího inteligentního kotle má cenu zlata. Návratnost investice do rekuperačního větrání je v případě elektrického vytápění v podstatě sázkou na jistotu: a to se ještě navíc bavíme o stávajících cenách elektřiny, které jsou možné pouze díky masivním úsporám z rozsahu. Fakticky na výrobu 1 kWh elektřiny pomocí sebelepšího tepelného stroje (turbína) spotřebujete nejmíň 3 kWh tepelné energie (ať už pochází z jádra, uhlí, nebo něčeho jiného) - pokud se tedy v budoucnu chcete spoléhat na jakýkoliv zdroj elektřiny, u kterého nemáte výhodu úspor z rozsahu, tak můžete na elektrické topení rovnou zapomenout.

Tento článek je jedním z těch, které mám rozpracované spíše delší dobu: hlavním důvodem, proč se jeho dokončení tak vleklo, byl důvod, že stávající CMS na TečceCZ nemá vůbec řešené generování fotogalerií, které by se mohly stát součástí článku. Druhým důvodem vyčkávání bylo zas to, že vlastně bezprostředně po dokončení se vlastně nebylo moc čím pochlubit: dobře, zapnete rekuperační jednotku, ona trochu vrčí - ale co z toho? Poměrně rychle si uděláte jasno v tom, v jakých situacích vrčení nevadí vůbec a v jakých zcela - ale rozumné doladění záklopek vzduchotechniky v jednotlivých místnostech a vůbec všech návyků souvisejících s jejím používáním - to už je běh na dlouho trať - zvlášť, když celý systém v podstatě poddimenzujete, jako jsem to zřejmě udělal já.

Popis konfigurace rekuperačního větracího systému Arachne Labs - Apollo 13 a odhad nákladů na jeho pořízení:

• Počet místností s rekuperací tepla: 4 (koupelna, kuchyň, obývák + 1)
• Nasávání čistého vzduchu: skrz obvodovou zeď z vnitrobloku
• Výdech vzduchu: do světlíku
• Použitá rekuperační jednotka: HR-100 (v době instalace cca 6000 Kč)
• Použité vzduchovody: z Hornbachu, několik typů (celkem cca asi 8000 Kč)
• Počet průchodů 50 cm nosnou zdí: 3 (jádrové vrtání celkem cca asi 6000 Kč ?)
• Příkon jednotky HR-100: max. 30W
• Účinnost jednotky HR-100: až 70%
• Umístění jednotky HR-100: spíž, sousedící s kuchyní

Zkušené stavebníky asi pobaví fakt, že jsem celé zařízení zkonstruoval "od oka" - v podstatě bez jakéhokoliv formálního projektu. Samozřejmě bylo třeba určit základní rozvržení: hlavně do kterých místností vzduchovody povedou a kudy a taky bylo nutné dodržet některé nejzákladnější parametry doporučené výrobcem - jako např. minimální vzdálenost otvorů pro výdech od otvorů pro odsávání 1 metr - ovšem na samotné rekuperační jednotce jsou samozřejmě vstupní i výstupní otvory hned vedle sebe:

V podstatě v několika vlnách živelně nakoupil v supermarketu spoustu různých trubek, kolen, větvení a redukcí a pak si s tím hrál víceméně jako s dětskou stavebnicí. Během konstrukce celého systému jsem několikrát změnil technologii: u vzduchovodů napevno zazděných - např. do podhledu (falešného stropu) v koupelně - jsem instinktivně dal přednost hladkým plastovým trubkám, které na mě působily dojmem, že je bude možné v budoucnu nějak vyčistit. Ovšem plastová stavebnice je překvapivě nákladná a navíc geometrie mého bytu v secesním činžáku je mírně řečeno "podivná" a nenabízí dostatek pravoúhlých podnětů:

A protože ohebné hliníkové choboty jsou nejen levnější, ale i nesrovnatelně esteticky atraktivnější, tak jsem v druhé fázi výstavby odpověděl na v zásadě H.P.Lovecraftovsky hororový půdorys radikálně H.R.Gigerovskou psychedelickou estetikou (ostatně srdcem celého vetřelce je jednotka H.R.100, že ano) - a nyní tedy mohu návštěvám předvádět původní biomechanické Cthulhu, které půvabně rozprostřelo svoje stříbřitá chapadla u stropu kuchyně, zatímco v sousední spíži se skrývá jeho temnější část, vyznačující se zejména hrozivou beztvarostí, nevýslovnou neforemností a nepojmenovatelnou neudržovatelností.

Některé problémy jsem řešil až po spuštění: tak například po prvním spuštění rekuperace při venkovní teplotě cca -10°C sice do místnosti foukal vlahý, předehřátý vzduch a ze systému do světlíku naopak odcházel skoro stejně ledový odpadní vzduch, jako byla teplota venku - jenže na prvním asi metru přívodního hliníkového vzduchovodu navazujícího na otvor v obvodové zdi domu, se začala srážet vlhkost. Tenhle problém jsem elegantně vyřešil vložením vnitřního plastového "rukávu" (který lze koupit ve stejném oddělení) DOVNITŘ hliníkové roury - viz následující fotografie, která vypadá natolik "kosmicky", že jsem jí použil i jako hlavní ikonku článku:

Jak je to s hlučností? Vrčení rekuperační vzduchotechniky zaručeně nevadí při jakékoliv aktivitě v koupelně, kuchyni a v obývacím pokoji. Vrčení zaručeně vadí při spaní kdekoliv v bytě - a to i přesto, že ložnice není na systém bytové vzduchotechniky napojena (ovšem pokud je člověk opravdu unaven, tak se stane, že zapomene cestou z koupelny do ložnice větrání vypnout).

Kdy je vhodné větrání zapínat naplno? Určitě kdykoliv, když pouštíte velké množství horké vody v koupelně (sprcha, vana), když vaříte či pečete v kuchyni, když otevřete myčku, ze které se pak vyvalí horká pára - a samozřejmě když topíte dřevem v krbu. Nebo když máte v obýváku na návštěvě třeba deset lidí současně. Kdy je vhodné větrání zapínat na poloviční výkon? Třeba ráno, když odejdete z bytu do práce: večer se vrátíte a máte vyvětráno.

Co bych dnes navrhl jinak? Zřejmě ovládání. Můj systém se ovládá klasickým nástěnným vypínačem, umístěným hned vedle vypínače světla v koupelně - protože jsem správě odhadl, že nejčastějším okamžikem zapnutí větrání bude moment vstupu do koupelny. Ovšem kdybych systém projektoval dnes, tak ho doplním ještě o vypínač v ložnici, v blízkosti postele: to je totiž místo, kde se zdaleka nejčastěji nacházíte, pokud máte potřebu větrání vypnout (asi ne náhodou mají "chladící" klimatizace instalované v subtropických a tropických oblastech často bezdrátové dálkové ovládání, jako televize...)

Komu bych rekuperační větrání rozhodně doporučil? Určitě komukoliv, kdo má dům zateplený polystyrénem. Mám s tímto typem staveb sice minimální zkušenosti - ale co jsem zatím zažil, to mi vždy připomnělo vlhkost a pach vzduchu v koupelně, pokud není omylem několik dní žádným způsobem odvětrávána. A právě to, jak dokáže rekuperační větrání během několika desítek minut úplně vysušit koupelnu plnou páry po sprchování, pokládám za nejlepší demonstraci toho, že to opravdu funguje. Obyvatelé polystyrénem zateplených a neodborně větraných domů si občas na vlhkost a všudypřítomné plísně stěžují - a rekuperační větrání se mi jeví jako nejjednodušší řešení: přitom se domnívám, že hlavně v případě neprodyšně zateplených starších činžáků a paneláků je instalováno jen v naprostém zlomku bytů.

Závěr: se svojí vlastní konfigurací rekuperačního větrání jsem víceméně spokojen. 20000 Kč je zhruba cena, za kterou pravda už můžete pořídit například slušnou dovolenou pro dvě osoby - ale pokud mám mluvit jen za sebe, tak mi celý experiment s rekuperací za to stál. Dosahuji značných absolutních finančních úspor ve vytápění - ve srovnání s několika různými daleko menšími byty, kde se topí buď plynem, nebo elektřinou v podstatě jde o až 50% nižší výdaje (u cca 2x většího bytu). Bohužel jsem se zatím nedokázal přinutit přesně změřit, za jakou část úspor může inteligentní programovatelný elektrický kotel (který má navíc poměrně složité ovládání, do kterého jsem pronikl až asi po roce provozu), za jakou přitápění dřevem v krbu během největších mrazů (paradoxně: čím větší mrazy, tím méně elektřiny propálím) a za jakou faktické nevětrání jiným způsobem, než rekuperací (samozřejmě pouze během topné sezóny).

Prohlášení: toto není placený Pí-Ár článek a od výrobce rekuperační jednotky jsem nedostal žádný sponzorský dar, dotaci ani slevu. V nejbližší době chystám stavbu min. dvou dalších rekuperačních systémů: jednoho pro kancelář SPOJE.NET s.r.o. (jednotka bude umístěna nad zádveřím, v prostoru za vývěsním štítem) a druhého pro stále vlhkou, "neodvětratelnou" přízemní garsonku ve stejném objektu.